CESTA K UZDRAVENÍ

aneb co musíme pochopit, abychom se uzdravili...

Duše byla vyslána na tento svět, aby dále pokračovala v učení se toho, co již započala kdysi dávno...

Je zde, aby sílila, objevovala a rostla. Přišla se radovat z maličkostí, které jí tento svět nabízí. Vybrala si dobu, místo i rodiče, které pro tento život potřebuje ke svému dalšímu vývoji.

Ač se nám to zprvu bude zdát divné a neuchopitelné, tak toto je cesta každého z nás. Naše duše se již dávno nahoře domluvily s kým se zde na Zemi setkají. Kdo jim ublíží, aby je tím posílil, kdo bude jejich bratr, matka, přítel... Vše je již dávno dané. A naším úkolem je, abychom se rozpomínali. Abychom si vzpomněli na naše přátelské duše a rozpoznávali jejich hodnoty, které si zde máme vzájemně vyměnit a předat.

Každá naše nemoc je důsledek nepřijaté a nezpracované emoce. Emoce, které jsme neprožili, potlačili a prostě jsme je v sobě udusili. Čím více těchto potlačených emocí máme, tím více máme zaděláno na malér.

Potřebujeme opět začít cítit a vnímat. Pokud se v životech našich řídím tím, co CÍTÍM a VNÍMÁM a konám dle aktuálního pocitu, který mám, jsem ochráněný. Jsem v naprostém bezpečí a souladu sám se sebou. Dělám přesně to, co je mi přirozené, to, co JE MOJÍ PŘIROZENOSTÍ. Můj pocit, moje volba, mé přirozené JÁ. Nepopírám své vlastní pocity, ale ventiluji je ven. Mluvím o nich a připouštím si je. Dávám jim průchod, vždy jasně hovořím o tom, co cítím, jsem pravdomluvný sám k sobě, k druhým a jednám na rovinu. Nepopírám své skutečné pocity.

Představme si, jak nám je, když potlačujeme svůj skutečný pocit. Máme někomu říci, jak to my nyní máme, jak to cítíme, ale...neuděláme to. Všechno se v nás stáhne a jestli ne nyní, tak poté zcela určitě. Bolí nás žaludek (centrum našich strachů) anebo si to naložíme na svá záda (co už nemůžu v životě unést?). Stažené hrdlo (naše vyjadřování, komunikace) apod. Naše těla nám krásně signalizují, s čím máme v životě právě problém, s čím se potýkáme. Pokud zaměříme pozornost, můžeme daný problém rozkódovat. Toto jsou jen ty menší varovné signály. Avšak, když dlouhodobě nevěnujeme pozornost sobě a našemu tělu a tomu, co nám sděluje, zakládáme si na pěkný malér. Začnou nás navštěvovat různé závažnější nemoci. Zápaly plic (nemůžeme něco rozdýchat, špatně se nám na světě dýchá), rakoviny (potlačuji sama sebe a svůj život, nejsem opravdová sama k sobě ani k druhým, nevážím si sama sebe) aj.

A tak, čím dříve prozřeme a pochopíme, že nastal ČAS se uzdravit, začneme konečně obracet pozornost k sobě. Najednou se sami sebe ptáme, proč se mi to děje? Co mi to způsobilo? Jakou potřebuji udělat změnu?

Na úrovni naší duše to víme, cítíme, že náš život není v pořádku, že nežijeme v souladu s ním. V naší mysli se však stále bráníme a potlačujeme své pocity, nechceme je vidět. Již tušíme, že budeme muset podstoupit změnu a máme z toho strach.

Ono totiž když začneme čistit své tělo a to jak na fyzické, tak duševní úrovni, musíme znova projít bolestmi, abychom se mohli uzdravit. Musíme je znova prožít a poté jim můžeme poděkovat a nechat je odejít. A to se mnohým -ruku na srdce- nechce.

Bráníme se prožívat, bráníme se jít do bolesti, bojíme se podívat se tváří v tvář problému, který bolest způsobuje. Jít do jeho jádra a původu, do jeho zdroje.

Rozdíl je nyní v tom, že bolest prožijeme zcela jinak, protože do ní vstupujeme s rozhodnutím se uzdravit. Ano, s ROZHODNUTÍM. To znamená: pokud se rozhodnu opravdu vnitřně a neměně, nikdo a nic už mě nezastaví.... JDE MI RÁZEM VŠE NAPROTI.

Ano, v tu chvíli, přichází okamžik spojení naší duše s naším zdrojem. V tu chvíli nám "to něco" posílá "pozdravy", pokud chcete, nazývejte si to "náhody" (neexistují), které nejdou uchopit a nemají logiku. Nejde v nich totiž ani žádnou hledat. Nastal čas Vaší cesty, cesty k Vašemu uzdravení. Z vašeho pokynu přišla informace JSEM PŘIPRAVEN, PŘEJI SI ŽÍT ŠŤASTNÝ A PLNOHODNOTNÝ ŽIVOT. V RADOSTI, ŠTESTÍ, LÁSCE A VNITŘNÍM NAPLNĚNÍ. Chcete žít hloubku a poznávat podstatu života v propojení se vším živým. Přejete si prožít plnohodnotný život tady na Zemi.

Vydáte se na cestu za uzdravením. Najednou Vám do cesty přicházejí přesně ti lidé, informace a podněty, které potřebujete. Přichází pomoc od těch lidí, kteří jsou průvodci na Vaší cestě tak dlouho, jak dlouho je potřebujete. Mění se, přicházejí a odcházejí dle potřeby.

Všechny naše životní zkušenosti, ať se nám to líbí nebo ne, jsou tu pro nás. Každý náš propad je tu pro to, aby nás sílil. Každý z nás dostáváme tolik, kolik uneseme. Pokud si přeješ být zdravý, jdi si pro to. Vydej se na cestu poznání a hledání opravdovosti Tvojí duše. Najdi svoji identitu a spoj se s ní. Dovol do svého života nechat vplout všechny ty DARY a POKLADY, které jsou tu pro každého Z NÁS. Pochop, že jen ty a nikdo jiný jsi zodpovědný za své štěstí. Že nikdo na světě nemá takovou moc, aby tě udělal šťastným. Uchop své štěstí, uzdrav svoji duši a propusť všechny bolesti na Tvém fyzickém těle. Už je nepotřebuješ...

Žehnám Ti na Tvé cestě za ŠTĚSTÍM. Buď STATEČNÝ drahý příteli. Dary zdraví máš na dosah. Stačí se ROZHODNOUT a JÍT!

"Na cestě za štěstím prošel pár propastí. Vírou a láskou nechal se vést, nikdo neměl tu moc z jeho cesty ho už svést. Vždy ty správné lidi potkával, radostně si s nimi ruku podával. Bolesti své nechal procházet svým tělem, poté vždy dal jim valem. Ze svého batohu tíhy odkládal a ze života svého čím dál více se radoval. Zjistil, že je na světě rád, měl najednou vše kolem sebe tolik rád. Přestal si stěžovat a začal žít, konečně dostavil se na duši jeho zasloužený klid. Začal vidět hodnoty svého života, přestala ho tížit samota. Tma byla jeho kamarádka, jež otevřela do jeho srdce vrátka. Naučil se milovat vše živé a radost rozdávat, už neměl zapotřebí na nikoho a nic nadávat. Ví, že každý svého štěstí strůjcem, každý sám sobě vůdcem."

Mnoho sil na Vaší cestě poznání...

Jana Valerie